Varhany ve Vítkovicích znovu ožívají. Historický nástroj se dočkal první etapy opravy
Varhany v kostele sv. Petra a Pavla ve Vítkovicích, jejichž historie sahá až do 18. století, po desetiletích prochází zásadní obnovou. V roce 2025 byla dokončena první etapa oprav, během níž byly varhanářskou dílnou dodány nové měchy a ventilátor a byla opravena vzdušnice prvního manuálu. První etapu projektu, který provádí dílna Dalibora Michka, financovala obec Vítkovice částkou 400 000 Kč z vlastního rozpočtu.
Varhany s příběhem dlouhým přes dvě století
V kostele sv. Petra a Pavla ve Vítkovicích se skrývá skutečný poklad – varhany, které po více než dvě století doprovázely duchovní i kulturní život obce. Dnes tento nástroj prochází náročnou obnovou, díky níž se jeho zvuk má opět rozeznívat s původní plností a krásou.
Varhany, které stojí na vítkovickém kůru, patří mezi nejstarší dochované nástroje v Krkonoších. Jejich historie sahá až do poloviny 18. století, kdy byly postaveny pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v kartuziánském klášteře ve Valdicích u Jičína. Klášter tehdy založil Albrecht z Valdštejna jako pohřební místo svého rodu. Když byl klášter v roce 1787 zrušen, putoval část jeho mobiliáře – včetně varhan – do Vítkovic.
Z Valdic do hor: putování starého nástroje
Původní jednomanuálový nástroj byl postaven neznámým varhanářem, snad Janem Horákem z Hoříněvsi, někdy kolem roku 1740. Do Vítkovic se dostal spolu s oltářem a dalšími církevními předměty, čímž se stal srdcem zdejšího kostela sv. Petra a Pavla. První větší přestavbu provedl roku 1833 Johann Anton Barth z Dolní Olešnice – varhanář samouk, který působil v Podkrkonoší. Barth nástroj rozšířil o nový pozitiv, nový hrací stůl a sjednotil rozsahy manuálů. Jeho práce se stala natolik výraznou, že se od té doby varhany označují právě jako Barthovy.
Další úpravy následovaly v 19. století: v roce 1857 provedl opravy Josef Prediger, který doplnil hrací stůl o charakteristická porcelánová manubria - tedy štítky, nesoucí název jednotlivých rejstříků. František Kobrle z
Lomnice nad Popelkou a Johann Fries z Trutnova pak nástroj na přelomu století udržovali. Významným faktem zůstává, že varhany byly v roce 1918 uchráněny před rekvizicí cínových píšťal – mnohé jiné nástroje v regionu tehdy takové štěstí neměly.
Zub času a desítky zásahů
Během 20. století prodělaly varhany několik dalších úprav, které se dotkly i jejich vzhledu – například změna barevného řešení skříní a hracího stolu do dnešní žlutohnědé barvy či úpravám krajních věží varhanní skříně. Přesto si nástroj zachoval svou základní podobu z 19. století a dodnes nese rukopis Johanna Antona Bartha, hlavní stroj též podobu původní z 18. století.
Po desetiletích provozu však varhany postupně ztrácely dech. Znečištění, opotřebení i částečně nefunkční měchová soustava se podepsaly na jejich ladění i kvalitě zvuku. Píšťaly jsou z různých období, některé poškozené nebo chybějící, a hrací stůl vykazuje známky silného opotřebení. Přesto varhany zůstaly hratelné – byť s omezením – a dodnes slouží při bohoslužbách.
Obnova začala: první etapa dokončena v roce 2025
Dlouho plánovaná oprava se stala skutečností v roce
2025, kdy byla dokončena první etapa celkové obnovy. Ta zahrnovala dodání nového ventilátoru, zhotovení nových klínových měchů a opravu vzdušnice prvního manuálu, která zajišťuje správné vedení vzduchu do píšťal.
Opravu realizuje varhanářská dílna pana Dalibora Michka, uznávaného odborníka na restaurování historických varhan. Jeho tým postupuje s maximální citlivostí a respektuje původní konstrukční a zvukové principy nástroje. Práce probíhají v úzké spolupráci s odbornými institucemi a s obcí Vítkovice v Krkonoších. Na první etapu obec vyčlenila 400 000 Kč z vlastního rozpočtu, což je výrazný krok k záchraně této jedinečné památky. V dalších letech se počítá s p o k ra č o v á n í m o p ra v, k t e r é b u d o u za h r n o v a t restaurování píšťalového fondu, hracího stolu i finální intonaci a ladění.
Důležité je připomenout hlavní iniciátory projektu. Myšlenka na obnovu varhan se zrodila v hlavě klavíristy, hudebního skladatele a dirigenta Kryštofa Mařatky. Ten znal vítkovický kostel a po bližším seznámení s varhanami ihned rozpoznal, že nástroj má mimořádnou historickou i hudební hodnotu a je třeba usilovat o jeho záchranu.
O celý kostel, a zejména o varhany, však po dlouhá léta obětavě pečovala rodina Kučerových z Vítkovic – především varhaník pan František Kučera a jeho dcera, paní Zdeňka Kučerová. Díky jejich vytrvalé péči, pravidelné údržbě a hře na nástroj se podařilo varhany udržet v provozu a zachovat je až do dnešních dnů. Současnou rekonstrukcí tak symbolicky navazujeme i na jejich záslužnou práci.
Na podnět Kryštofa Mařatky se do projektu zapojila také paní Marie Jonová z Vítkovic. Oslovila varhaníka Radka Hanuše s prosbou o odbornou spolupráci, a ten se k myšlence opravy nástroje ochotně připojil. Paní Jonová sehrála zásadní roli i v organizačním zajištění celé akce – pomáhala s komunikací, otevíráním kostela a dokonce asistovala při demontáži varhan. Je velkou zastánkyní projektu, od samého počátku jej s nasazením podporuje a patří jí za to upřímný dík.
Varhanářská dílna Dalibora Michka
Na opravách vítkovických varhan pracuje varhanářská dílna Dalibora Michka ze Studének na Vysočině. Pan M i c h e k pat ř í m e z i p ř e d n í če s ké va r h a n á ř e a r e sta u rá t o r y, kt e ř í s e s p e c i a l i z u j í n a o b n o v u historických nástrojů s maximálním respektem k původnímu řemeslu i hudebnímu charakteru. Původně působil jako hudebník – hobojista a k varhanářství se dostal díky hlubokému zájmu o zvuk a technickou podstatu těchto nástrojů. Od konce 80. let vede vlastní d í l n u , kte rá m á n a ko n tě d e s í t k y ú s p ě š n ý c h rekonstrukcí a restaurování po celé České republice. Jeho práce si však získala uznání i v zahraničí – spolupracoval na projektech v Německu, Rakousku i Polsku, kde byl zván jako odborný konzultant při restaurování historických nástrojů. Odbornou reputaci si získal především díky citlivému přístupu k původním materiálům, preciznímu řemeslu a schopnosti navrátit nástrojům autentický zvuk odpovídající době jejich vzniku. Právě tyto kvality stojí i za probíhající obnovou vítkovických varhan.
Odborný dohled nad opravou nástroje byl svěřen českému varhaníkovi a organologovi Královéhradecké diecéze, panu profesoru Václavu Uhlířovi.
Záměr: navrátit původní krásu a zvuk
Cílem celého projektu je citlivá rekonstrukce varhan do podoby, jakou měly po Barthově přestavbě v roce
1833. Restaurování zahrnuje nejen opravu mechaniky,
píšťal a vzdušnic, ale také konzervaci dřevěných částí, ošetření proti červotoči a zajištění dlouhodobé stability celého systému. Dojde také k opravě korpusu varhanní skříně s celkovou obnovou barevného řešení tak, aby byl nástroj plnohodnotným odrazem výzdoby v presbytáři.
Po dokončení všech etap by měl nástroj znovu znít v souladu s původním laděním a charakterem – tak, jak jej slyšeli obyvatelé Vítkovic před více než sto lety.
Hudba, která spojuje minulost a přítomnost
Varhany sv. Petra a Pavla nejsou jen hudební nástroj. Jsou součástí příběhu obce, připomínkou řemeslné dovednosti i duchovní kontinuity. Každý tón, který z nich zazní, nese ozvěnu generací, které se pod jejich zvukem modlily, radovaly i truchlily.
Díky pečlivé práci odborníků a podpoře obce se tento historický klenot opět vrací k životu. Až se po dokončení všech oprav rozezní první tóny, nebude to jen technický úspěch – bude to návrat živé hudby, která do vítkovického kostela patří už více než dvě staletí.
Radek Hanuš
